Alexandr Štěpánovský
V nevelké venkovské ZOO Bítovany můžeme mezi více či méně roztomilými zvířaty uvidět opičáka, jehož klec návštěvníci obcházejí uctivým obloukem. Velký červený nápis v několika jazycích varuje každého, kdo by se k němu chtěl přiblížit, že tento výtečník krade a v mžiku sebere cokoli ve svém dosahu. To je pěkný osel, pomyslel jsem si, takto se připravit o kontakt s možnými obdivovateli a potenciálními dětskými přáteli, a to jen pro chvilkové opojení z nelegálně ukořistěných brýlí, mobilu či jiné zajímavosti.
Ještě větší osel se však nachází o kousek dále. Tedy vlastně dva. Každý z nich dostal od obětavého ošetřovatele velkou plastovou nádobu s vodou, v horkém počasí věc to velmi užitečnou, až nepostradatelnou. Jeden z oslíků právě vypil poslední zbytky vody a začal se domáhat dalšího přídělu vzteklým kopáním do nádoby tak vehementně, až ji obrátil dnem vzhůru. Marně potom do plastového dna strkal čumák ve snaze uhasit žízeň. A přitom kousek od něj stála nádoba plná čerstvé vody. Prostě osel, kroutil jsem hlavou nad tupým lichokopytníkem.
V Bibli je popsáno, že podobně kroutí Bůh hlavou nad námi lidmi a podivuje se, proč umanutě hledáme vodu tam, kde není, a budujeme si, obrazně řečeno, děravé cisterny. Snažíme se uhasit žízeň po uznání, přijetí a lásce. A to často způsoby, které buď nefungují, nebo vedou k destrukci vztahů.
A přitom Ježíš nabízí každému z nás čerstvou vodu života. To znamená jeho péči, zájem, opravdovou lásku, odpuštění, pokoj a život věčný. Jan popisuje ve svém evangeliu situaci, kdy se Ježíš v závěru svátků v Jeruzalémě postavil a volal na lidi: „Kdo má žízeň, pojď ke mně a pij! Kdo věří ve mne, z jeho nitra potečou řeky živé vody, jak praví Písmo.“ Nabízel tím opravdový život z Ducha svatého. A úplně v závěru celé Bible zachytil Jan velice podobná slova: „Kdo žízní, ať přijde, a kdo chce, ať zdarma nabere vodu života.“ (Zj 22,17).
A tak tě, milý čtenáři, moc pěkně prosím a bez uražení: nebuď osel.
Tabita 3/2026