Hana Pinknerová
Proč se ta Noemova holubička vracela s větvičkou v zobáku?
Dnes ráno jsem u snídaně prolítla noviny jen tak zběžně a rozhodla jsem se, že pro uchování dobré nálady je teď nebudu dál číst. Když tak až večer. Nechtělo se mi hned z rána krmit svou duši tím, jak se připravovat na válku, tím, jak někde umírají lidé a taky tím, jak se celková tíže společenského klimatu propisuje do duševního zdraví, a to zejména dětí. Taky se cítím pod tlakem.
Raději jsem hleděla z okna na probouzející se jaro. Hned ráno, jak jsem vstala, jsem dosypala do krmítka slunečnicové semínko a už je zase prázdné. Ptáci staví hnízda a mají velkou spotřebu. Teď zrovna jedna z hejna hrdliček, co tu od rána poletují a vrkají, nešikovně nabrala do zobáku suchou větvičku a rozletěla se s ní k vysokému smrku v sousední zahradě. Aha, tak tam budou letos hnízdit. Připomněla mi ilustrace z dětských knížek. Závěr příběhu o potopě vypráví, jak Noe nejdřív vypustil havrana, a když se nevrátil, tak pustil holubici. Ta se vrátila a nesla v zobáku větvičku. Nikdy mě to nenapadlo rozebírat. Považovala jsem tu situaci jen za trochu zvláštní konec smutného příběhu. Všichni zahynuli kromě těch v arše. Jak voda postupně opadávala, objevovala se těla obětí. Utopená zvířata i lidé leželi tam, kde je voda zastihla, jako v nějaké válce. Jako to teď vídáme ve zpravodajství. Hm, tak přesně tím jsem se dnes ráno nechtěla zabývat. Raději budu pozorovat ptáky. Hrdlička na zahradě znovu vyletěla hledat materiál na stavbu hnízda. A vtom mi to došlo. Proč se ta Noemova holubička vracela s větvičkou v zobáku? Normálně holubi ani jiní ptáci nic v zobácích nenosí, jen když staví hnízda. Ona nesla stavební materiál a chtěla hnízdit. Viděla, že nový život už je možný, je zapotřebí snést vejce a vysedět nová holoubátka. Je zapotřebí překonat smrt životem.
To mi nějak dodalo síly. Musíme překonávat smrt životem. Měli bychom oslavovat všechno, co jde. Scházejme se s rodinou i s přáteli pod jakoukoli záminkou. Pojďme poctít a připomínat každého, kdo je ještě naživu. Všechny narozeniny nechť jsou důvodem k velkým oslavám a projevům lásky. Některé rodiny to už pochopily a uvědomily si, že setkávat se pouze na pohřbech je hloupé. S někým si pak už nepopovídáte. A tak pořádejte domácí koncerty, táboráky, výlety nebo čaje, choďte na ryby nebo na fotbal. Chovejte nemluvňata a žertujte s většími dětmi. Vyprávějte jim slavné rodinné historky. Nemluvte o politice s těmi, s nimiž se neshodnete. Pořád ještě to jsou přátelé a přátelství by mělo zůstat tou základní rovinou. Když vám nejde povídání, tak spolu zpívejte. Uchovat radost ze života je základní úkol pro nás pro všechny. Když na jedné straně světa přibývá smutku, násilí a smrti, musíme to my na té druhé straně vyvažovat a žít naplno. Když se někde radost ztrácí, jinde by měla vyvěrat.
Zvedla jsem se od stolu a šla ještě dosypat slunečnicová semínka těm hladovým stavitelům. Vždyť jaká by to byla rána bez kosího zpěvu a hrdliččího vrkání?
Tabita 4-2026