Tomáš Horák

Chyb, kterých se můžeme dopustit během fotografování, je poměrně dost. Pojďme si připomenout alespoň několik z nich, blíží se nám totiž doba dovolených, tak ať jsou naše vzpomínky zachyceny co nejlépe a bez zbytečných chyb. Něco lze pak sice vylepšit v počítači, ale ne vše je možné.

Základem všeho je uvědomit si, co vlastně chci fotografovat a podle toho zvolit potřebné vybavení. Fotografie má spoustu zaměření, takže se můžeme rozhodnout třeba pro sportovní fotografii, krajinářskou, portrétní, svatební, technickou, uměleckou, makrosnímky apod. Jejich podrobný popis ovšem není smyslem této úvahy. Pojďme se tedy zamýšlet nad nejčastější, ryze amatérskou fotografií a úskalími, která občas přináší.

V amatérské fotografii výrobce přístrojů předpokládá, že fotoaparát, případně mobilní telefon, bude obsluhovat osoba, která nemusí mít hluboké znalosti o fotografování, a proto se maximálně snaží potřebné funkce přístroje zautomatizovat. Je to sice jistá výhoda, ale pro náročnějšího uživatele to může mít i své limity.

Co je třeba udělat pro to, aby náš snímek byl pěkný? Jsou zde tři zásadní body, nad kterými je dobré se zamyslet.

1. Kompozice. Než zmáčknete spoušť, je-li to možné, neukvapujte se a zvolte si nejprve tu nejvhodnější kompozici pro snímek. Je totiž jiná, když fotografujete třeba statické předměty, nebo naopak živé a rychle se pohybující cíle, jako je třeba běžící vnouče.

Statické předměty vám dávají více času k přemýšlení, proto když fotografujete například skupinku lidí před krásným zámkem, neváhejte si několikrát popojít směrem tam i zpátky s fotoaparátem na oku, abyste si dobře rozmysleli, zda snímek bude lepší udělat na výšku nebo na šířku, zda je třeba zachytit celé postavy nebo jen jejich části, kam postavy umístit, aby nebyly příliš malé nebo aby zase nebyly tak velké, že nám zámek z velké části zakryjí. Pak je třeba si ohlídat, abychom fotoaparát nedrželi nakřivo, neořezali důležité části snímku nebo osobám části těla. V případě manuálního programu musíme mít nastavený vhodný čas a clonu a dobře zaostřeno. Poté můžeme s čistým svědomím zmáčknout spoušť, a to raději vícekrát, protože nikdy nevíte, zda někdo z osob zrovna během fotografování nezavřel oči nebo neudělal nevhodný úšklebek. Často vás totiž ke zopakování snímku vyzvou fotografované osoby samy.

Fotografovat rychle se pohybující cíle (tedy momentky) je, jak jistě tušíte, o něco náročnější. Zde se totiž nedá nic zopakovat, takže je to tak trochu i o vaší předvídavosti. Při vytváření kompozice je lepší zvolit delší odstup od rychle se pohybujícího modelu (výřez pak můžete udělat později v počítači), aby vám třeba běžící model „nevyběhl“ ze záběru. Je třeba počítat s vhodně nastaveným krátkým časem a větší clonou, aby pohyb nebyl rozmazaný, není-li to zrovna umělecký záměr.

2. Správný objektiv. U fotoaparátů se zoomovým objektivem si dejte pozor na správně zvolenou ohniskovou vzdálenost. Je třeba počítat s tím, že každá zvolená ohnisková vzdálenost má kromě přiblížení či vzdálení svá neměnná specifika, kterými můžete záběr buď podpořit, nebo úplně zkazit.

Tak například širokoúhlý záběr vám sice zachytí při nedostatečném odstupu více prostoru a má vyšší hloubku ostrosti, na druhou stranu vytvoří zaoblené linie, takže je poměrně nevhodný při fotografování větších skupin, kde zdeformujete postavy vždy na kraji stojících osob, za což vám jistě vděčni nebudou. Naopak velké přiblížení, tedy zvolení velké ohniskové vzdálenosti, sice předmět krásně přiblíží, ale musíte zde počítat s malou hloubkou ostrosti a často potřebě použít stativ, a to kvůli možnému rozostření při pohybu aparátu v ruce.

Ideální a bezpečný rozsah ohniskové vzdálenosti je někde mezi 50 – 75 mm. Takže vždy je dobré tato pravidla znát, aby vaše rozhodnutí o nastavení ohniskové vzdálenosti objektivu bylo co nejlepší. Vše se dá totiž korigovat správnou volbou mezi nastavením clony, času a citlivosti, ovšem to vyžaduje trochu praxe. Toto se samozřejmě netýká plně automatizovaných přístrojů, kde se hodnoty nastaví automaticky, což samozřejmě náročnějšího uživatele značně limituje.

3. Světlo. K úspěšnému vytvoření snímku je třeba počítat také se světlem. Je světlo přirozené a světlo umělé nebo i kombinace obojího. Psaným pravidlem je, že by světlo mělo být za vašimi zády. Já však s tím zcela nesouhlasím a vysvětlím proč. Při fotografování třeba toho výše zmíněného zámku v tom nevidím problém. Avšak když do tohoto záběru postavíte osoby, ihned pochopíte. Budou mít nejen ostré přechody světla a stínu ve tváři, ale budou se kvůli prudkému světlu neskutečně pitvořit nebo logicky přivírat oči. Dejte si také pozor, kam stavíte skupinku osob. Je naprosto nevhodné to neřešit a nechat třeba polovinu osob na prudkém slunci, zatímco druhou bude zakrývat stín. S výsledkem pak už neuděláte nic kloudného ani později v počítači.

Je často dobré fotografovat třeba v mírném stínu nebo dokonce v protisvětle, ale pozor na prosvícené uši nebo přesvícené vlasy! I tady je třeba zvolit správnou míru, nakonec dnes máme výhodu si snímek okamžitě na displeji zkontrolovat. Při tomto způsobu fotografování v protisvětle je vhodné k prosvícení stinných partií použít i blesk.

Co se týče fotografování v místnosti, tam většinou blesk používáme, není-li v místnosti dostatek denního světla. U laciných plně automatizovaných přístrojů nemáme příliš možností se zábleskem pracovat, takže se musíme smířit s přímým zábleskem, který vytvoří z jedné strany osoby nehezký ostrý stín. S výklopným bleskem je to o dost snazší, zde můžete svítit třeba odrazem záblesku od bílého stropu nebo použít i více externích blesků, které si nastavíte dle svého uvážení.

Je také dobré vědět, že v místnosti, kde stojí model zády k oknu, ze kterého jde do místnosti dost denního světla, je třeba „prosvítit“ umělým zábleskovým světlem, jinak ze snímku zbyde nakonec jenom zdařilá černá silueta.

To je malé shrnutí k zamyšlení, než s nadšením vytáhnete fotoaparát a začnete cvakat. Přeji vám, aby vám vaše snímky dělaly opravdovou radost, a jestli jsem k tomu mohl alespoň malinko přispět, bude mi potěšením.

A jestli se hned všechno nepovede, nic si z toho nedělejte a zkoušejte to dál!  Vždyť v dnešní digitální době je to poměrně snadné. Můžete udělat i řadu kontrolních snímků v různém nastavení a pak si vybrat ten nejlepší. Fotografování je nejenom krásný koníček, ale vytvoříte si tak neopakovatelnou vzpomínku, která bude cenná nejenom pro vás, ale i pro vaše děti i vnoučata.

A také nezapomeňte zálohovat, vytvářet pak z vybraných snímků papírové fotografie či fotoknihy.

Není nic horšího, než o tato vzácná data v počítači nedopatřením přijít! Věřte, že už se to pár lidem stalo.

Tabita 2/2025