Po zubech dračí stěny pro dobrodruhy a okolo horských jezer pro romantiky
Petr Plaňanský
Dnešní, poměrně fyzicky náročný výšlap bude k našim jižním sousedům, a sice do Rakouska. Ale nebojte se, mám tip i pro ty, kdo se necítí na žádné hvězdné výkony.
Sám jsem popisovanou cestu v roce 2022 absolvoval s dcerou, svým přítelem a jeho synem, kteří nás na krátký dvoudenní „skok“ do Alp pozvali.
Nejprve se zastavíme v městečku Svatého Vavřince – tedy St. Lorenz, které má ve znaku draka a rošt. Kdo znáte příběh sv. Vavřince, hned se dovtípíte, proč tomu tak je.
Z centra naší republiky, tedy Nymburka, trvá dnes cesta autem něco málo přes čtyři hodiny, a to díky stále prodlužujícím se úsekům dálnic v jižních Čechách.
Z ČR pak přes Linec směr Salzburg, odbočit z dálnice A1 na Mondsee (sjezd 264), poté pokračovat do vesnice St. Lorenz. Ve vesnici sledovat značení na Gasthof Drachenwand, před kterým je parkoviště. Parkoviště je rozšířené, mimo silnici je tam BIO parkoviště, kde se platí 3 EUR/den (nově od 2024).
My jsme ještě bezplatně parkovali nedaleko kostelíku na volné ploše proti hasičské stanici. Z místa jsme si obhlédli Drachenwand neboli Dračí zeď, která zespoda vypadá skutečně hrozivě a majestátně.
K nástupu na ferratu to je nějakých 40 minut pohodové chůze, nejprve po silnici a poté po žluté cestě až pod samotnou ferratu. Ta měří přibližně 560 metrů, zato s úžasným převýšením 400 metrů. Obtížnost se pohybuje v rozumné mezi, jen jeden úsek je v obtížnosti C+. Má nádherný himálajský most, několikeré kolmé stoupání a je potřeba počítat s asi dvěma hodinami na výstup a přibližně hodinou a půl na sestup. Je lepší začít s výstupem brzy ráno nebo až odpoledne (ale pozor, ať nezatmíte). Je potřeba přiměřené fyzické zdatnosti (na ferratě jsem potkal jak osmileté děti s rodiči, tak i seniory přes šedesát, ale všichni patřili k těm zkušenějším) a určitě není dobré trpět závratí. Nicméně odměnou za vynaloženou dřinu jsou nádherné „letecké“ pohledy do dalekého okolí, zejména pak na jezero Mondsee. Vrcholová kniha je ve výšce 1060 metrů na Dračím kameni, nicméně po vrcholové cestě se dá dojít i na nevyšší bod (1176 metrů), který nese stejné jméno jako celá stěna. Při sestupu zůstaňte ostražití, neboť místy cesta klouže, a ačkoli se zdá proti výstupu snadná, může být i sestup nebezpečný.
Komu se nechce šplhat po skalních stěnách, může den čekání na společníky prožít u zmíněného jezera, kde se dá projet na loďkách či se vykoupat, případně využít bohatou síť cyklostezek v okolí jezera.
My jsme se odpoledne, po slušném lezeckém výkonu, posunuli dál přes Bad Ischl a prosmýkli se kolem Halštatského jezera. Zde můžete odbočit na Hallstatt a prohlédnout si městečko, jehož kultura dala název celému jednomu historickému období. Anebo, stejně jako my, uhnout na Gosau a pokračovat až k nejspodnějšímu jezeru Gosausee. Počítejte s tím, že dnes i nejspodnější parkoviště pod jezerem je placené. My jsme ještě tentýž večer vystoupali na horskou chatu Gablonzer Hütte, kde jsme přespali v turistické ubytovně. Mimochodem z těchto míst je nádherný pohled na nedaleký Dachstein (2995 metrů).
Ráno jsme se rozdělili. Moji tři parťáci se rozhodli pro ferratový výstup na Grosser Donerkogel (2050 metrů nad mořem). Pokud tak budete chtít učinit i vy, raději si přivstaňte, protože o ferratu je mimořádný zájem a místy se čeká „ve vláčku“, zejména kvůli fotografiím na ikonickém vzdušeném žebříku mezi dvěma skalními bloky. Tato ferrata je delší, měří celkem 1,3 km, má převýšení 470 metrů a na její absolvování budete potřebovat nejméně 3 hodiny. Má ale celkem čtyři „únikové“ cesty pro ty, kdo si netroufnou pokračovat dále. Je fyzicky náročná, má více úseků C+ a po vzdušném žebříku následuje asi nejtěžší úsek v obtížnosti D+.
Sám jsem se rozhodl v náročném výstupu nepokračovat (měl jsem za sebou během tří předchozích dní výstup na jednu ferratu na Slovensku a čerstvě Drachenwand). Tušil jsem, že i kdybych fyzicky na Grosse Donerkogel měl, mohl bych cestou dělat chyby z únavy. Jednoduše jsem neriskoval.
Raději jsem se potoulal pod jihozápadní stěnou Grosse Donerkogelu a posléze jsem sestoupal zpět k dolnímu jezeru Gossausee, podél něhož jsem vystoupal kolem téměř vyschlého středního jezera až k hornímu, kde je nádherný pohled na masiv Dachsteinu. Vrátil jsem se po druhém břehu zpět na parkoviště. Okruh je dlouhý něco kolem 12 km, s převýšením 230 metrů, a dá se zvládnout naprosto pohodovým tempem během necelých tří hodin.
Ti, kdo mají s sebou děti, nebo méně zkušení ferratisté, se nemusí hnát hned na to nejtěžší, ale mohou nad spodním Gossausee potrénovat na skalní Galerii. Zde je několik hezkých ferratových cest, sice v obtížnosti C, zato však poměrně krátkých. Kromě toho se dá v jezeru vykoupat či projet se zde na elektroloďkách.
Svého toulání kolem jezer jsem nelitoval. Mohl jsem si vychutnat nádheru alpských hor a jezer. Krásně jsem si odpočinul a bez problémů posléze odřídil celou cestu až domů. Moji vyčerpaní parťáci, kteří se několik hodin potýkali se zmíněnou ferratou, pak skoro celou cestu spali únavou.
Ještě několik drobných postřehů. Obecně se do Alp vyplatí pořídit si pojištění Alpenverein (pro rodinu s dětmi či studenty je skutečně výhodné), které vám zajistí i případné proplacení zásahu horské služby, ošetření v nemocnici, případně transport pomocí vrtulníku. Toto pojištění vám i zlevní pobyt na celé řadě horských chalup a levnější nákup vybavení na hory ve vybraných prodejnách.
Nalepovací rakouskou dálniční známku (asi nejlépe na 10 dní, pokud plánujete nekolikadenní pobyt) si můžete buď koupit na naší benzínce, nebo dva dny předem vyřídit elektronicky. V Rakousku pak striktně dodržujte dopravní předpisy, zejména rychlosti.
Na ferratách i na toulkách po horách především nepřeceňujte své síly. Pamatujte, že radovat se z úspěchu je vždycky lepší až po sestupu a bezpečném návratu. Mějte dobré ferratové vybavení a spolehlivé boty (o tom jsem psal už v minulých cestomániích), dostatek tekutin a jídla, nepromokavou větrovku (jste na horách, kde se počasí může hodně rychle změnit) a především pokoru a respekt z hor, které vám pomohou odhadnout, kdy je rozumné se vrátit
a neriskovat. Alpy jsou přeci jenom jiná liga než naše české hory…
Tabita 2/2025