Líba Bukovská

Koření dodává jídlu chuť a stačí ho zpravidla jen špetka, navíc jsou různé druhy na různá jídla. A tak to bývá i v životě. Jsou to drobné zážitky a obyčejné radosti, které okoření a prozáří všední dny, malé i velké zázraky. A jak jsme různí, tak i naše příběhy, chutě a potřeby jsou různé.

Při vzpomínání mi vyskočila jedna dávná vzpomínka. Bylo mi asi dvacet let a šla jsem z noční směny. Pršelo a já se celá užaslá a nadšená dívala na zářící kapičky deště na stromech a ve světlech lamp. Prostě nádhera a radost. A ta radost byla ještě umocněná tím, že jsem si uvědomila, jaká je to změna proti dřívějšku. O nějaký rok dřív bych šla nakrčená, zachmuřená, zamračená. Bylo mi tak 14, 15, možná 16 let – nespokojená, protivná všem i sama sobě. J Ale pak jsem prožila, že Bůh je živý, že se zajímá i o mě osobně a že chce být v mém životě. A když ho pozvu, tak se mnou opravdu je a jedná. A to mě jako by napřímilo, uvolnilo a začínala jsem vidět svět úplně novýma očima. Podobné drobné radosti přibývaly. Někdo je optimista přirozený, někomu to dá mnohem víc práce. Vzpomínka je to obyčejná, ale pro mě má velkou cenu.

Souvisí s ní i ta druhá. Způsob přemýšlení a vděčnost, i za ty drobné radosti. Někdy jdu a chmurně přemýšlím o svých starostech, ale většinou si v duchu prozpěvuju a raduju se z toho, co vidím.  Někdy si jako bonus uvědomím slova některé písně a přinesou mi radost nebo nějak promluví do mého srdce. Před časem jsme v naší sborové kavárně měli pořad s názvem Příběhy písní. Mnoho krásných písní někdo složil za těžkých, často tragických situací, přesto měl naději v živém Bohu. Tak mám i já své příběhy písní – jak a kdy mě nějaká píseň oslovila, potěšila i napomenula. Místo chmury pak přemýšlím o dobrých věcech a zase roste radost a vděčnost. Často si takhle prozpěvuju i venku, někdy i slyšitelně, aniž si to uvědomím. A občas někdo překvapeně řekne, to je hezké, že si někdo ještě zpívá v dnešní době. A zase to umocní radost, že je proč a o čem zpívat.

Ta třetí špetka koření, to jsou malé i velké zázraky a vyslyšené modlitby. Bůh dává pokoj. Vím to, a i když se za jiné přimlouvám, sama často s pokojem moc nepočítám. Jsem spíš nervák. Když mám něco před sebou, myslím na to a nespím, i radostný rozruch mi zvedne tlak, natož starosti. Pár dní před Štědrým dnem jsem prožila takový malý zázrak. Domluvili jsme si větší návštěvu na dva dny a noc. Odvážně jsem si řekla, že je lepší se setkat, dokud to jde, i když třeba budu mít čokoládu od cukroví až na dveřích J, nějak to zvládnu. Modlila jsem se za to a vím, že i jiní za mě.  Všechny ty dny jsem spala krásně jako batole, vše jsem v pohodě zvládla a měla jsem tak hluboký pokoj, že jsem celou návštěvu prožila s radostí a požehnáním. Malý zázrak – potvrzení, že Bůh chce a může být v každé situaci, malé i velké.

Tabita 2/2025