Tomáš Jeřábek
Asi všichni znáte ty malé plastové kostky s výstupky na jedné straně a trubičkami na druhé, které do sebe tak krásně zapadají. Už několik generací dětí je používá k zábavě i rozvoji kreativity a fantazie. Jsou lidé, kteří mají lego jako dětskou zábavu, a pak jsou tací – jako třeba já – kteří se ke stavbě lega stále a znovu vracejí i po třicítce a ony plastové kostičky se pro ně staly celoživotním koníčkem.
Příběh značky LEGO začal v roce 1932, kdy si jistý Ole Kirk Christiansen, drobný dánský podnikatel, založil firmu na výrobu hraček. O dva roky později ji pojmenoval LEGO. Název firmy je zkratkou dánských slov „leg godt“ („hrát si dobře“) a zajímavé je, že v latině znamená „dát dohromady“ – což nádherně vystihuje budoucí charakter dnes známé stavebnice. V té době však Christiansen ještě netušil, jakým směrem se jeho firma vydá, protože se zabývala výhradně výrobou dřevěných hraček.
Pro mě osobně je příběh Oleho a jeho syna Godtfreda silným svědectvím o tom, jak je důležité se v životě nevzdávat a dělat věci co nejlépe. „Cokoli děláte, dělejte upřímně, jako by to nebylo lidem, ale Pánu.“ (Koloským 3,23; Bible 21). Tento biblický princip dobře chápal i sám Ole, který se hlásil k luteránské církvi. Ostatně, když jeho syn Godtfred začal s otcem spolupracovat ve firmě a pokusil se ušetřit peníze snížením počtu nátěrů hraček, dostal od něj ihned za vyučenou. Musel všechny hračky znovu osobně přebarvit, aby k zákazníkům dorazily v perfektní kvalitě.
Firma na dřevěné hračky se slibně rozjížděla, dokud ji v roce 1942 nesrovnal se zemí požár. Tehdy to téměř vypadalo jako konec lega. Ole se však nevzdal a rozhodl se továrnu postavit znovu – ještě lepší. Firma tak mohla znovu začít růst. Když v roce 1947 zakoupil lis na plasty a začal s tímto novým materiálem experimentovat, mnozí ho považovali za blázna. První kostky se známými výstupky na horní straně začaly továrnu opouštět v roce 1949, ale nesetkaly se s úspěchem – obchodníci je vraceli a zájem byl malý. Mohlo by se zdát, že Ole narazil na slepou cestu. On se však nevzdal a spolu se svým synem, který v roce 1954 převzal vedení firmy, dál pracoval na vylepšení stavebnice. Klíčové bylo jednak technické řešení (systém trubic ve spodní části, patentovaný v roce 1958), jednak nové materiály – ale především geniální vize stavebnic, které se mohou vzájemně propojovat a doplňovat.
Vždy když si užívám odpočinek při zacvakávání těchto plastových kostiček do sebe, vzpomenu si na tento příběh. Ukazuje, že některé změny, nové nápady či příležitosti mohou být během na dlouhou trať. Často nerozhoduje množství problémů, které se po cestě objeví, ale to, zda my sami nevzdáme svůj běh. U lega trvalo téměř jedenáct let, než se od první vylisované plastové kostičky dostali k funkčnímu konceptu. Firma zažila i druhý zničující požár v roce 1960, po kterém se Godtfred rozhodl už dřevěnou sekci firmy neobnovovat.
To mě vede k druhé důležité myšlence. I ze složitých a těžkých životních situací může vzejít něco dobrého – pokud se nevzdáme (a pokud budeme důvěřovat Bohu). Možná právě tento požár umožnil Godtfredovi posunout lego tam, kde je dnes, protože firma se díky němu plně zaměřila na plastové stavebnice a celý vývoj se tak začal soustředit na sekci, která dnes dělá lego LEGEM. „Víme, že těm, kdo milují Boha, všechno napomáhá k dobrému – totiž těm, které povolal podle svého záměru.“ (Římanům 8,28; Bible 21).
A tak, když někde na poličce nebo v obchodě uvidíte tyto plastové kostičky, můžete si právě tento verš připomenout. Nezáleží na tom, v jaké životní situaci se právě nacházíte – všechno nám může pomoci k dobrému, pokud zůstaneme Bohu věrní.
tabita 1/2025