Lenka Holcová

V erotickém opojení, po romantickém naléhání partnera a v období, kdy vás to v práci už pěkně štve, si řeknete, že mít čtvrté dítě ve třiačtyřiceti je vlastně úžasný nápad. Vypadáte a cítíte se přece stále k světu a zkušeností máte na rozdávání.

 Z práce elegantně vymizíte, nebudete se vracet v podvečer zpocená a vynervovaná a své další děti uvidíte více než ráno při snídani a večer při psaní domácích úkolů. Budete mít více času na jejich přípravu do školy, budete s nimi tvořivě trávit jejich volný čas a budou mít ty nejkrásnější, s láskou tvořené masky na karneval. Vaše domácnost bude zajisté vždy uklizená, prádlo vyprané a srovnané úhledně ve skříňkách. Na všechno budete mít přece tolik času.

To romantické naléhání partnera je pro vaše ego úžasná věc. Vždyť z toho, že s vámi chce počít dalšího potomka a sdílet ty nádherné okamžiky jeho výchovy, se dá přece logicky usuzovat, že jste pro něho stále žádoucí, krásná, prostě skvělá a že věří, že to spolu ještě jednou zvládnete.

HA, HA!

Mnoho žen, a je to jasné z počtu jejich dětí, v tento okamžik od této nádherné idey upustí, neboť je zastaví některý z rozumových důvodů.

Finance. A mají zajisté pravdu. Vědci spočítali, že výchova a výživa jednoho dítěte do jeho dospělosti čítá jeden milion korun.

Důvěra v partnera. Dá to ten můj ještě jednou? Bude mě podporovat finančně, psychicky? Bude uspávat, přebalovat, bude tady vůbec?

Mnoho žen zastaví při takové myšlence jejich sebeláska. Chci mít znovu 95 kg a velikost 44, oteklé nohy, křečové žíly, další strie a ještě víc povislá prsa? Néééééé.

Je zajisté ještě spousta rozumových důvodů, z nichž však žádný pro mě nebyl tak pádný, aby se přesně devět měsíců od této chvíle nenarodila Charlotte.

Charlotte zvané Nuny je právě 14 měsíců. Mně je 44, po porodu jsem zhubla 8 kg a dalších 5 kg mi zbývá do výchozí hmotnosti. Mám křečové žíly, strie a povislá prsa, ale nemám čas to nějak zásadně řešit. Čas mám od 12.15 do 14.15, kdy Nuny usíná. Na toto období si pravidelně plánuji úklid domácnosti, jenž je jindy během dne vyloučen a který se v mém případě i tak zúžil na pět jednoduchých pravidel.

Co je otevřené, zavři. Dveře, krabice na hračky, skříně, šuplíky a šuplíčky, skříňky v koupelně a kuchyni a špajz.

Co je na zemi, zvedni. To je teda moje doména. Kromě toho, že zvedám jako každá průměrná matka své dítě cca třistakrát denně, je zvedání předmětů jakéhokoli druhu mou nejčastější činností. Jedna známá herečka kdysi někde napsala, že aby si udržela postavu, rozhází každé ráno po pokoji všechny žolíkové karty a sebere je. No, pokud jste na mateřské, žolíky fakt nepotřebujete.

Co je špinavé, umyj. No chvála Pánu Bohu za pračku a myčku nádobí, ale do nich to také někdo musí dát a stisknout knoflík. Dále samozřejmě podlaha, záchod, nábytek, dveře, schody, okna nechám asi až na Vánoce!

A dítě, to vlastně myjete nepřetržitě, zvláště když odmítá nočník a při krmení jste zastánkyní BLW metody. To je taková ta metoda, kdy dítěti dovolíte, aby jedlo samo a rozhodlo se svobodně, co a kolik toho sní. Zní to velmi pokrokově a vědecky, ale já to dělám spíše proto, že po pravdě nemám chuť potomka přesvědčovat, aby jedl a hrát si s ním na letadlo a ráda se společně s ním naobědvám, což pro mne znamená se plně věnovat svému talíři. To však nakonec obnáší dítě osprchovat, nejlépe i s jídelní židličkou.

Co je hladové nakrm. Viz BLW metoda. To je ale samozřejmě spojeno s přípravou pokrmů. Většinou vařím mezi 11.00 a 12.00 hodinou. Již z času takto vymezeného vám je jasné, že to u nás není žádná kulinářská hitparáda. Manžel a starší děti však sní téměř všechno, co je jim předloženo, neboť v naší rodině platí pravidlo číslo jedna. Pravidlo číslo jedna by mohla být terapeutická metoda pro děti s negativním přístupem k příjmu potravin. Spočívá v tom, že pokud se někdo dostaví po vyzvání pozdě ke svému talíři, nebo se, nedej Bože, vyjádří o pokrmu nějak pejorativně, je mu takové jídlo okamžitě odebráno. Můj manžel tuto metodu povýšil na takovou úroveň, že se slovy: „Ty už ten řízek nebudeš?“ napíchne tento na svou vidličku s úmyslem ho přesunout na svůj talíř i dítěti, které se ničeho výše uvedeného nedopustilo.

Jsem pyšná na to, že mému vaření se dá stále ještě říkat vaření, tedy zpracovávání potravin, a nejsem ta matka, co dává dítěti ty skleničky nevábně vypadající, vonící a chutnající. Jsou to ty skleničky s krásnými obrázky, které zakoupíte v drogerii s obsahem, který když náhodou olíznete, tak si říkáte, jak to to dítě může vůbec pozřít!

Co je smutné, pohlaď. Moje nejoblíbenější pravidlo. Vzhledem k tomu, že moje děti se mají opravdu rády a vychází spolu, myslím, že takovýchto situací je u nás pomálu.

Když je ale někdo z mých blízkých smutný, ráda zapomenu na všechna popsaná pravidla a věnuji se tomu poslednímu. Mějte se všichni ve vašich domácnostech krásně a hlaďte se.

 Nejvíc neštěstí v našich životech totiž pochází právě z toho, že tohle pravidlo někdo v minulosti zanedbal.

tabita 4/2024