Milena Krumphanzlová

Vlahý červencový podvečer a vy se příjemně unaveni vracíte z dalšího dovolenkového výletu. S vidinou večeře, kterou pro vás připraví někdo jiný, s vědomím, že vaší jedinou další povinností je zajít s přáteli do vinárny a sdělit si všechny horké novinky za celý rok, kdy jste se neviděli. A pak v příjemném rozmaru filozofovat nad budoucností světa. 😊

A tak vůbec nevěnujete pozornost drobnému zádrhelu, když vám napoprvé nejdou zavřít dveře od auta a prostě jen malinko přidáte na síle – a je to.

A je to! Tohle ale přijde až o pár chvil později, kdy chcete zkontrolovat, jaké bude zítra počasí a jestli se náhodou neozval někdo z rodiny. Sáhnete do kapsy, vytáhnete mobil a zcela automaticky ho chcete zmáčknutím bočního tlačítka uvést do chodu. A ono nic – stále jen ta černá obrazovka. Zmáčknete ho znovu – a ono zase nic. A tak to opakujete pořád a pořád a pořád dokola, jako byste čekali, že ten mobil přece musí mít s vámi soucit a nějakým zázrakem se zapnout. Třeba je jen vybitý, utíkám tedy pro nabíječku a snažím se ho oživit. Ale signalizace nabíjení nikde, mačkám tedy dlouho, krátce, středně – a tak pořád dokola. Tohle přece nemůže být pravda! Podrobíte tedy displej řádné kontrole – a ejhle, na skle jsou drobné příčné prasklinky. Lidský mozek se automaticky zapne do pohotovosti a vychrlí řetězec logických příčin a následků. Byl to ten moment zavírání dveří – to ten mobil v kapse mikiny uvázané kolem pasu vám právě dával věčné sbohem. A posléze nezvratný ortel odborníka – poškození mobilu je neslučitelné s obnovou dat. 🙁

Kontakty, zprávy, e-mail, fotky, Whatsapp, Facebook, Messenger, elektronické bankovnictví, platební karta, údaje k chytrým hodinkám, stažené palubní lístky na let za pár dnů, kartičky cestovního pojištění, uložené poznámky s termíny kontrol u lékaře, kalendář plný akcí, lítačka, mapy, booking, nákupní karty supermarketů a nasbírané body … a nekonečné množství dalších součástek mého virtuálního já.

Fáze odmítnutí přechází ve fázi rezignace, a ta zase v hektické hledání řešení. Za necelý týden odlétám za dcerou do zahraničí a bez mobilu se prostě neobejdu. Výběrové řízení na mobil nový se nekoná a s neobvyklou rozhodností objednávám pouze podle toho, který obchod ho zašle nejdříve. Ale my jsme na dovolené, a tak ho musím vyzvednout až po příjezdu. Mít ale v ruce nové zařízení ještě nic neřeší, je nutné mobilu vdechnout život. A pak začne další kolečko v podobě těchto hlášek:

PŘIHLÁŠENÍ SE NEZDAŘILO.

NEPAMATUJETE SI HESLO?

KÓD PRO PŘIHLÁŠENÍ JSME VÁM ZASLALI NA MOBILNÍ ZAŘÍZENÍ (které už je ovšem dávno v propadlišti vašich osobních virtuálních dějin).

PŘÍLIŠ MNOHO NESPRÁVNÝCH POKUSŮ O PŘIHLÁŠENÍ. VÁŠ ÚČET JSME ZABLOKOVALI.

NĚCO SE NEPOVEDLO.

JE TŘEBA DVOUFÁZOVÉ OVĚŘENÍ.

Zažili jste někdy syndrom ze ztráty dat? Přichází pocit ohrožení. Vaše existence je už navždy ochuzena o historii chatů s dětmi, rodinou, přáteli. Žádný IT génius už nedostane z mobilu data, která nebyla zálohována někde v online prostoru.

Tahle příhoda mě naučila dvě věci.

Dala mi pořádnou lekci, jak moc jsem na té malé skříňce závislá, a to nejenom prakticky, ale i emocionálně. Jak určuje můj život a jak jí často dávám čím dál větší moc nad svým životem. Jak může být dobrým sluhou, ale špatným pánem.

A ta druhá mi dala naději, že u našeho nebeského otce nemusíme zálohovat, on si pamatuje úplně všechno. V něm jednou znovu objevíme všechny své vzpomínky, jeho úložiště je nekonečné. O nic nepřijdeme, v něm je plnost všeho. Zajímá ho každá naše myšlenka, vzpomínka, pochybnost i touha. On není sluhou, on je Pánem našeho života. O to, co je opravdu důležité, nemůžeme přijít. 😊

Tabita 3/2024