Lucie Zídková

 „Běžte tam, kam vás vedou vaše nejlepší modlitby. Rozevřete zaťaté pěsti svého ducha a zachovejte klid. Zhluboka se nadechněte a žijte jen pro dnešní den. Buďte si vědomi toho, že jste vzácní.“ Právě tento citát Fredericka Buechnera naleznete v úvodu knihy, jež má v podtitulu označení druhá kronika krvavého měsíce.

Anglický kazatel Pete Greig zde navazuje na dobrodružství zachycená v knize Krvavý měsíc na obzoru. I v Ušpiněné slávě najdete plno příběhů o hluboké víře, neochvějné naději a proměněných životech lidí, kteří se nějakým způsobem přichomýtli k modlitebnímu hnutí 24/7.

Hlavně důkladně zabalit!

Pokud jste někdy posílali balíček, víte, že přepravní společnosti trvají na důkladném zabalení – na vhodně velké krabici, volném prostoru vyplněném fixačním materiálem, jednotlivých produktech od sebe důkladně oddělených a pečlivém přelepení.

Vlastní poselství knihy se také zdá důkladně zabaleno. Než se dostanete k první kapitole, musíte se prokousat celou řadou úvodů, předmluv, věnování či motivačních citátů a za závěrečnou tečkou poslední kapitoly najdete bezmála dalších padesát stran podobného charakteru (poznámky, seznam biblických odkazů, poděkování, informace o autorovi aj.).

Osobně nemám nic proti úvodům a věnováním a jsem přesvědčená, že příručku ke studiu či informace o hnutí Modlitby 24/7 v České republice mnoho lidí opravdu ocení. Na druhou stranu všeho moc škodí. Kupříkladu úvodní doporučení z řad významných křesťanských autorit, ať už jde o arcibiskupa canterburského, nebo slavného zpěváka, mne spíše odradila, než navnadila. Superlativy typu „svěží, nekompromisní a povzbuzující“ či „nová, fantasticky čtivá kniha od nezastavitelného Petea Greiga“ ve mně vyvolaly pocit, který mám při sledování teleshoppingu. To ta knížka opravdu potřebuje tolik reklamy? Nebude to v konečném důsledku jen mlácení prázdné slámy?

Pevně daná struktura, která vás však nesešněruje

Na první pohled to vypadá jako důkladně promyšlené a pevně strukturované biblické vyučování. Kniha je rozdělena do pěti částí podle pěti biblických priorit modlitebního hnutí 24/7 (přítomnost, modlitba, misie, spravedlnost a radost), z nichž první čtveřice má vždy tři kapitoly. Nenechte se zmást – k suché náboženskosti má kniha opravdu hodně daleko. Spíše si můžete představit, jak sedíte u kafe či u piva s blízkým přítelem, který s bláznivým úsměvem prohlásí „To byste nevěřili, co všechno se teď děje“. A pak na vás začne chrlit myšlenky a příběhy jeden za druhým a vy nestačíte žasnout.

Bylo nebylo, za devatero horami…

Ano, přiznávám se bez mučení, že si při čtení mnohdy připadám jako v pohádce. Příběhy mi někdy připadají až přespříliš úžasné na to, aby to mohla být pravda. Uznejte sami – příběh o zhmotněných 28 000 švýcarských francích ve skříni s úklidovými prostředky nápadně připomíná pohádku o nalezeném pokladu ve zdi. Když čtu o tom, jak Pete Greig i jeho blízký přítel a spolupracovník Floyd McClung během krátké doby téměř ztratí své prvorozené děti a oba zažijí zázraky uzdravení, připadám si jak v pohádkách, v nichž chrabrý hrdina pomocí živé vody zázračně uzdraví na smrt nemocné.

Bylo by smutné, kdybychom přihlíželi, kterak někdo má živou vodu, ale sami měli pocit, že na nás jaksi nezbylo. Autorovo vyprávění však nekončí výčtem zázraků, Pete Greig jde dál, vede nás k samotné podstatě modlitby – důvěrnému vztahu s Kristem, který logicky vyústí v touhu předávat Boží slávu dál.

Séla

Francis Bacon kdysi napsal: „Jsou knihy, které je třeba jen ochutnat, jiné je třeba zhltnout, a konečně jsou takové, které je nutné takříkajíc přežvýkat a pomalu trávit.“ Já jsem teď ve fázi, kdy jsem knížku zhltla během pár dnů, a už teď vím, že ji jen tak neodložím na poličku.

Přežvýkat a pomalu trávit přečtené nám pomohou tři věci:

Za prvé: přibližně dvacetistránková příručka ke studiu, kterou napsala Hannah Heather a která obsahuje cenné podněty pro diskuzi a otázky.

Za druhé: závěry jednotlivých kapitol označené slovy Séla, kterými nás autor zve k tomu, abychom si udělali séla – abychom nepospíchali k další kapitole, ale místo toho se „zastavili“ a „zvážili“ slova, která jsme právě přečetli.

A za třetí: vyhrazený čas s Bohem. Bez něj se tato kniha o modlitbě stane jen dalším svazkem v knihovně, z něhož utíráme prach.

Kniha Ušpiněná sláva, ISBN 978-80-9054-18-9-4, vydalo nakladatelství Rosa Media, s.r.o., recenzi napsala a Lucii Endlicherovou zpovídala Lucie Zídková

Zda dělat korektury Ušpiněné slávy, tak o tom jsem neuvažovala ani minutu,
říká Lucie Endlicherová, redaktorka Rádia 7 a jazyková korektorka knihy.

Mé první setkání s touto knihou proběhlo již více než před rokem. Lucie Endlicherová právě pracovala na korektuře české verze Dirty Glory a tu a tam na svůj facebookový profil utrousila útržky z knihy. Čtení to bylo opravdu zajímavé, a tak jsem jen litovala, že jsem v angličtině nedávala víc pozor, abych si knihu mohla přečíst v originále.

Chvíli jsem koketovala s myšlenkou, že si objednám slovenský překlad (Zašpinená sláva, vydalo nakladatelství Kumran v roce 2017), ale nakonec jsem odolala. Ne že by mi dělala problém slovenština, ale zvítězila touha podpořit české vydavatelství křesťanské literatury Rosa.

V červenci 2019 jsem se konečně dočkala. Když Lucie na svůj profil dala odkaz na možnost objednání Ušpiněné slávy v internetovém obchodě Gimel, neváhala jsem ani chvilinku. A o pár dnů později, když jsem v ruce držela svůj výtisk, mne napadlo, že se zkusím zeptat na pár dojmů z knihy i jí. Tady jsou její odpovědi.

Byla pro tebe práce na jazykových korekturách Ušpiněné slávy něčím výjimečná?

Byla, vlastně v mnoha ohledech. Nebylo to mé první knižní setkání s Petem, to obstarala kniha Když Bůh mlčí. Když byl Pete v roce 2016 v Česku, točila jsem s ním rozhovor. Bylo to v době, kdy psal Ušpiněnou slávu. Ten rozhovor pro mě byl zásadní. Stejně jako v knize, i v osobním setkání je to muž plný lásky a naděje, směrem k Bohu i k lidem.

Zda dělat korektury Ušpiněné slávy, o tom jsem pak neuvažovala ani minutu. Musela jsem se smát, když jsem na stránkách knihy nacházela příběhy, které už jsem slyšela – Pete některé zmiňoval v tom našem rozhovoru, v době, kdy Dirty Glory psal.

Představ si, že bys měla k dispozici bednu výtisků. Komu bys je rozdávala? Horlivým modlitebníkům, či těm, kteří zápasí o to, aby Bohu vůbec něco řekli? Anebo komukoliv na potkání, ať už věřícím, či nevěřícím?

Především lidem, kterým chybí jiskra. Z jakéhokoliv důvodu. Protože Pete je opravdu nakažlivý. Svým nadšením pro Krista, svou láskou k lidem a k Bohu, ale i svou nestrojeností a vlastně obyčejností, v tom nejlepším slova smyslu.

Pozoruješ u sebe, že tě Pete nějak “nakazil“?

Kéž by. Jestli jsem se – doufám – něco aspoň přiučila, tak je to větší milosrdenství, k sobě i k lidem. Přála bych si vidět propojení Božího království a země, vlastně našich srdcí, stejně jako Pete. On je v tom skvělý. Sleduju ho i na FB a jsem z něj nadšená, inspirovaná, povzbuzená.

Knížka má v podtitulu označení “druhá kronika krvavého měsíce“ – znamená to, že pro porozumění knížce je potřeba si nejprve přečíst onen první díl s názvem Krvavý měsíc na obzoru?

Těžko se mi na to odpovídá, protože jsem četla i Krvavý měsíc na obzoru. Rozhodně se nejedná o seriál, kterému byste neporozuměli, pokud nezhlédnete všechny díly. Tohle je kronika života, života s Bohem – zorientujete se během chvilky a za okamžik budete v příběhu jako doma. A dokonce si umím představit, že v něčem je lepší číst nejprve Ušpiněnou slávu, a pak teprve Krvavý měsíc – po poznání bezmála současnosti člověk zatouží po seznámení se s minulým a s kořeny…

Když sleduji, kterak je kniha doporučována napříč denominacemi – jak mezi katolíky (doporučuje Kateřina Lachmanova na KChK), tak mezi protestanty (Lukáš Targosz na zadní straně knihy své hodnocení začíná slovy Kniha Dirty Glory je skvělá), napadá mě jednoduchá otázka: Má ta kniha vůbec nějakou chybu?

Myslím, že zklame každého, kdo čeká „návod“. Pete vypráví příběh, do kterého ho Bůh pozval. Kopírovat se to nedá. Toužit po tomtéž a zvát Boha do života podobně jako on, to doufám ano.