čtenářka Jarka

„Mami, teď začnou dva měsíce prázdnin?“ ptal se s nadějí rozechvělým hlasem malý Matyáš. V aktovce slavnostně nesl své první vysvědčení se samými jedničkami a byl na ně právem pyšný. Po mé odpovědi, že v pololetí je jen týden jarních prázdnin, zklamaně vzdychl: „Proč to není obráceně? Dva měsíce škola a zbytek prázdniny.“ Doma se se svým vysvědčením patřičně pochlubil tátovi a sestře Lucii a nakonec chtěl sám zavolat babičce a dědovi, o němž kdysi prohlásil, že mu utekly vlasy. Babička a děda bydlí ve vedlejším velkoměstě, telefon jsem Matyášovi diktovala číslo po čísle a on je sám vymačkával na číselníku. Potom začal mluvit a představoval se celým jménem, protože se ho na ně děda ptal. „Děda zase dělá ty svoje vtípky,“ povzdechla jsem si a podle pokračování telefonátu se zdálo, že s nimi jen tak nepřestane. Bylo to u něj celkem obvyklé, často děti do telefonu přesvědčoval, že se dovolali k hasičům a podobně a hlavně málokdy rozpoznal chvíli, kdy už bylo dobré s tím přestat. Po marné snaze se s dědou domluvit předal Matyáš sluchátko tátovi, který též již chvíli přihlížel telefonování a navíc děda byl jeho otec. Matyáš se rozbrečel a nešťastně zaštkal: „Děda dělá pořád ty svoje blbiny, ani jsem mu nemohl říct, jaké mám vysvědčení!“ Nato manžel naštvaně řekl do telefonu: „Táto, přestaň už s tím blbnutím, Matyáš ti chtěl říct, jaké má vysvědčení!“ A pak už jen trošku změnil barvu obličeje a začal se omlouvat. Sotva položil telefon, vysvětlil Matyášovi, že tentokrát opravdu děda nedělal blbiny, nýbrž Matyáš musel nějak nesprávně vytočit číslo a ve skutečnosti se dovolal na městskou policii. Policista, který s ním mluvil, byl naštěstí klidný člověk, takže vše proběhlo v pohodě, omluvu přijal a my se máme čemu smát. Matyáš je asi jediný prvňák, který se svým vysvědčením chlubil i na policii.