Saša Štěpánovský
Rád se procházím po Sionu. Nemusím kvůli tomu jezdit do Izraele. Pouhých 15 minut autem od Kutné Hory, mého bydliště, se nachází v lese pozůstatky hradu, známého jako místo posledního odporu husitského hejtmana Jana Roháče z Dubé.
V sobotu ráno vozím nejmladší dcerku ke koním do jedné vesničky nedaleko zmíněné zříceniny. A protože ji v poledne opět vyzvedávám, využívám mezičas k procházkám, při kterých se modlím, dolaďuji v hlavě kázání na neděli, přemýšlím o životě a také o historii našeho národa. Na tomto místě to snad ani jinak nejde.
Tak například v údolí říčky Vrchlice, přímo pod hradem, narazíte na reliéf zmíněného hejtmana s letopočty 1437 a 1937. Ten první nám připomíná rok dobytí hradu královským vojskem pod vedením Hynka Ptáčka z Pirkštejna (dne 6. 9.). Druhý letopočet nás vrací do těžkých časů masarykovské republiky. V září toho roku zemřel náš první prezident a pod Sionem se na podzim konala vzpomínková slavnost k výročí zániku hradu. Pouhý rok před zánikem demokratického a svobodného Československa. Co asi tehdy lidé prožívali? Sotva asi tušili, jak těžkým zkouškám budou vystaveny jejich životy během dvou po sobě následujících totalit.
Z naučné tabule, umístěné naproti reliéfu, hledí z fotografie tvář legionáře Josefa Strnada, popraveného nacisty za odboj během 2. světové války. Legionáři. Stateční chlapi, kteří mohli přečkat v zajateckých táborech do konce Velké války, ale rozhodli se jít znovu na frontu a bojovat za svobodu našich národů. Není pravda, že Češi nebojovali za svou svobodu. Bojovali tak, že vzbuzovali respekt spojenců. Podobně statečný byl odpor mnoha českých mužů a žen, kteří se o dvacet let později postavili proti nacismu.
Když pokračuji dále malebným údolím, narazím na ceduli „Čertova kazatelna“. Přecházím po kládě potok a šplhám do prudkého svahu na skálu. Hezké místo. V době rekatolizace se tady tajně scházeli „ti čerti, ďáblové, kacíři“, čeští bratři. Bible a víra podle jejich svědomí jim byly tak vzácné, že se setkávali na takto těžko přístupných místech. Tak drahý jim byl odkaz Mistra Jana Husa a Jana Ámose Komenského, že řada z nich raději opustila své majetky a odešla do ciziny. Mnoho jiných zůstalo ve své vlasti a více než 150 let tajně ukrývali Bibli kralickou a další zapovězenou literaturu. Věrně usilovali, navzdory hrozbě vězení a tvrdých trestů, předávat poznanou pravdu svým dětem tak, jak ji přijali od svých dědů a otců.
Myšlenky mi zalétají ke Kutné Hoře. Pokud se tam někdy vypravíte a bude-li zrovna slunečný den, všimněte si, jak nad městem září z věže sv. Jakuba nový kříž. Umístěný zde také k připomenutí statečného katolického kněze Josefa Toufara, umučeného komunisty 25. února 1950. Žádný člověk není před Bohem zapomenut, jak na adresu Toufara pronesl kardinál Duka. A také mne těší pomyšlení, že právě v Kutné Hoře byl v březnu roku 1485 podepsán náboženský mír. V Evropě do té doby naprosto unikátní právní dokument, zajišťující katolíkům i protestantům svobodu vyznání, a to i lidem poddaným. Platil v podstatě až do Bílé hory, kdy veškerou toleranci smetla třicetiletá válka.
Z rozjímání mne vytrhne pohled na odhozenou PET lahev. Vrtá mi hlavou, proč někdo na tak hezkém místě vyhazuje odpadky. Beru obal zbavený obsahu do batohu a mířím k parkovišti. Cestou přelézám jeden vývrat za druhým, podzimní vichřice nadělala pořádnou paseku. Smrky byly sice pěkně vzrostlé, ale co je to platné, mají-li mělké a slabé kořeny.
Potkávám postaršího motorkáře. Projezdil velký kus světa, viděl spoustu zajímavých míst, ale prý se velice rád vrací domů. Utvrzuje mne v přesvědčení, že Bůh nám dal krásnou zemi. Řeč se stáčí na historii. Jak již víme, na tomto místě to snad ani jinak nejde.
Máme úžasné kořeny. Máme bohatou historii založenou na křesťanství. Jako červená nit se našimi dějinami táhne touha po pravdě, opravdové víře, svobodě a lidské důstojnosti.
Jen nevím, zda nám z toho nezbyl jen prázdný obal bez obsahu. Važme si našich kořenů a važme si života ve svobodné zemi. Není to samozřejmost. Poučme se z chyb našich předků a ochraňujme vše dobré a hodnotné, co nám předaly minulé generace.
Toto praví Hospodin: Zastavte se na cestách a rozhlížejte se! Ptejte se na dávné stezky: Kde je ta dobrá cesta? Jděte po ní a najdete odpočinutí pro své duše. Bible, Jeremjáš 6,16