Česká televize plánuje uvedení filmu mezi květnem a červnem 2018. Předpremiéry v kinech proběhnou od března do dubna.

Manželé Iva a Luboš Hlavsovi ze Šumperka, majitelé společnosti Vistafilm s.r.o., mají za sebou již 25 let úspěšné činnosti v oboru dokumentární a hrané televizní tvorby, a to i ve spolupráci s Českou televizí. Z jejich dílny ČT uvedla dvoudílný cyklus pro mládež EXIT 316 a EXIT MISE (celkem 80 dílů) nebo hrané historické dokumenty Pod ochranou Žerotínů (2013), David Zeisberger – apoštol indiánů (2014) a Jan Hus – Cesta bez návratu (2015).

Tento rok začali pracovat na natáčení celovečerního historického doku-dramatu Poslední útěk Jeronýma Pražského.

 Proč jste si vybrali právě toto téma?

Luboš: Po pravdě řečeno, do filmu o Jeronýmovi Pražském se mi zpočátku moc nechtělo. Točit filmy ze středověku je dnes velmi náročné a drahé. Ale když jeden ze sponzorů filmu o Husovi naléhal, abych to téma ještě zvážil, pročetl jsem si dostupnou literaturu, jednal s historikem Martinem Chadimou a bylo rozhodnuto. Jeroným přede mnou vyrostl jako člověk, který mi byl lidsky bližší než Hus. Na jedné straně velmi vzdělaný člověk, filosof – na druhé straně buřič, nespoutaný rebel bojující za myšlenky reformace. Byl také velkým cestovatelem, diplomatem ve službách krále Václava IV. Také byl odhodlaný hájit Husa před koncilem, ale sám později ve stejné situaci odvolal, když podlehl strachu z utrpení. Nakonec se však definitivně postavil za pravdu Božího slova, což jej stálo život.

V našich hraných dokumentech se snažíme přiblížit především mladé generaci významné osobnosti dějin církve a Jeroným nám „nabídl látku“ na dějově dramatický scénář, ve kterém lze použít i dobrodružnější prvky, než tomu bylo například v předchozím filmu o Husovi. 

Z čeho jste vycházeli při tvorbě scénáře?

Luboš: Už na tvorbě scénáře o Husovi „Cesta bez návratu“ jsme spolupracovali se skvělou scénáristkou Milenou Štráfeldovou. Paní Milena pracovala dlouhá léta v Českém rozhlase, ale v poslední době se více věnuje samostatné literární práci, za kterou sklízí významná ocenění. Zpočátku věděla o Jeronýmovi tolik co já, ale po nastudování dostupného materiálu se pustila s chutí do díla. Scénář jsem potom ještě několikrát přepsal, takže měl postupně pět verzí. Pak jsem přizval do týmu skvělého dramaturga Martina Fahrnera, se kterým jsem ještě vytvořil verzi šestou. Mimochodem, paní scénáristku osobnost Jeronýma natolik oslovila, že se rozhodla napsat také román, kterému dala výmluvný název „Svatý rváč“.  

Které herce ve filmu uvidíme? Jak se vám s nimi spolupracovalo?

Iva: Ve výběru herců jsme měli s Lubošem celkem jasno hned na začátku. Než jsme se však s nimi pustili do jednání, hodně jsme se modlili za to, aby nám na spolupráci kývli herci, kteří budou citliví i k duchovním myšlenkám, které jsme do filmu chtěli „dostat“.

Bylo pro nás velmi povzbudivé, že na roli Jeronýma kývl Ondřej Vetchý a že si na spolupráci s námi vůbec našel ve svém velmi nabitém programu čas. Vedle něj si moc vážíme neméně úžasné spolupráce s Jitkou Čvančarovou, Petrem Kostkou, Vladimírem Javorským, Vaškem Vydrou, Radkem Holubem a řadou dalších vynikajících českých herců. Bylo jich celkem patnáct. S některými z nich jsme strávili i týdny natáčení, během nichž byla příležitost se lépe vzájemně poznat. Bylo skvělé pozorovat, jak se jejich chování a postoj vůči nám mění. Všichni k tématu přistoupili především profesionálně. U většiny z nich se však i v osobních vztazích počáteční nejistota a odtažitost měnila přímo viditelně. Ze zákulisí se nám občas donesly zprávy typu – že si herci mezi sebou sdělovali, jací jsme ve štábu „srdcaři“ a byli nadšení z laskavého přístupu režiséra (to není úplně běžné v téhle branži…). Co dodat – snad je dostatečně vypovídající i to, že téměř každý druhý týden volá Lubošovi Ondra Vetchý, aby ho povzbudil v práci ve střižně ?. 

Prozraďte nám více o vašem štábu.

Iva: Při sestavení štábu jsem měla Lubošovu plnou důvěru. Celkem jsme měli ve štábu patnáct stabilních lidí, v některých dnech až dvacet. Z celkového počtu je nás pět křesťanů. S většinou lidí jsme se znali z předchozích projektů a věděli jsme, že se na ně můžeme spolehnout jak profesně, tak i lidsky, ale přibyli i další profesně noví kolegové. O to horší pro nás bylo nemilé překvapení, když jsme se letos na jaře dozvěděli, že náš „dvorní“ kameraman Míra, který s Lubošem spolupracuje už 27 let, dostal rakovinu. Navíc to lékaři zjistili už ve fázi, kdy se mu po těle rozjely i metastázy… Současně s tím mi přišlo na mysl „… Bože, my toho Mirka přece nedáme a chceme ho mít i na natáčení“. Zápasili jsme na modlitbách za jeho uzdravení. Vyzvali jsme bratry i sestry napříč církvemi. Míra sice není křesťan, ale prožil s námi natáčení všech křesťanských projektů, včetně osmdesáti dílů cyklu EXIT 316 a na natáčení Jeronýma se moc těšil. Z našeho pohledu se stal zázrak, když se po nasazení jediné možné léčby, již ve velmi pokročilém stádiu CA, postupně jeho stav zlepšoval, takže po třech měsících se vrátil k práci kameramana a za další dva měsíce už s námi začal natáčet Jeronýma. Bylo sice patrné, že někdy to pro něj bylo hodně fyzicky náročné (to jsme ho drželi modlitbami), ale film s námi zdárně dotočil.

Kde všude jste natáčeli scény pro tento film?

Iva: Film jsme natáčeli v Kutné Hoře, na tvrzi v Malešově, ve skanzenu Řepora, v Olomouci, v Šumperku, na hradě Helfštýně a Sovinci.      

Je něco, na co rádi z této doby vzpomínáte?  Které momenty patřily naopak k těm těžším a náročnějším?

Iva: Určitě nikdy nezapomeneme na úžasnou podporu a spolupráci členů sboru KS z Kutné Hory a Malešova v čele s kazatelem Sašou Štěpánovským a jeho rodinou. Připojili se i další jednotlivci z okolních církví z CB, AC a snad i dalších. Vzali si na každý den službu, bratři nám pomáhali se stěhováním rekvizit a nábytku, pomáhali se zabezpečením techniky anebo „jenom“ s držením deštníků nad našimi hlavami, když v Malešově začalo pršet. Někteří jedinci si dokonce vzali dovolenou, aby nám nezištně mohli pomáhat. Sestry připravovaly skvělé koláče a na požádání napekly i dobové preclíky pro scénu na tržišti. Bylo toho daleko víc včetně vřelých objetí na důkaz duchovní podpory.

Tuto atmosféru a projevy křesťanské lásky bez okázalých řečí vnímali velmi citlivě také herci a dotvářelo to celkový obraz o tom, kdo a proč točí právě tento film…

Nejtěžší moment? – ten byl ještě před natáčením, když jsme se v červnu dozvěděli, že dané termíny pro natáčení s Ondrou Vetchým neplatí, a my jsme už měli smluvně domluvené všechny ostatní herce, lokace a spolupracovníky ve štábu. Co následovalo po tom, to by vydalo na samostatný článek … ale volali jsme k Bohu, a ten nám ukázal cestu! Každý den natáčení se vyrojila řada problémů a každý den je bylo nutné řešit „za pochodu“. A často záležitosti, které i když byly dlouhodobě předem domluveny, ve finále dopadly jinak. Ale při všech těch problémech jsme se s manželem shodli – že oba víme, že v tom nejsme sami. Cítili jsme, jak nás nesou modlitby řady křesťanů. V podstatě jsme se shodli, že tak hmatatelně to cítíme vůbec poprvé v naší tvorbě.

Kdy film uvidíme v ČT? Proběhne předtím veřejná premiéra?

Iva: Od České televize máme přislíbený termín odvysílání mezi květnem a červnem 2018. Předpremiéry v kinech proběhnou od března do dubna ve městech Olomouc, Šumperk (naše město?), v Kolíně a snad i v Kutné Hoře. Uvažujeme také o předpremiéře v Lucerně v Praze, kam bychom chtěli pozvat všechny hlavní představitele filmu.

Jaké jsou vaše plány do budoucna? Přemýšleli jste o nějaké další konkrétní postavě z našich dějin, které byste se chtěli věnovat?

Iva: Pokud se nám podaří získat finanční podporu, chtěli bychom natočit film o Janu Amosi Komenském – mělo by to být i svědectví o jeho životě s Bohem, což se dnes, žel, raději moc neuvádí. Také bychom rádi, aby jeho poselství a jeho kantorská genialita získala v našem filmu i určitý přesah do dnešní doby.

Co byste vzkázali čtenářkám Tabity?

Iva: Aby žily život v Kristu. Aby na nich okolí i beze slov poznalo, že mají něco víc. Aby se jich lidé sami ptali „Co to je, co vám dává smysl a radost v životě?“