(Do it yourself – udělej si sám)

Návod doplněný obrázky najdet v Tabitě 1/2019

Lucie Zídková

Co se vám vybaví, když se řekne Twister? Milovníkům rychlého občerstvení pravděpodobně tortilla plněná kuřecím masem, zeleninou a jemnou majonézovou omáčkou, rybářům zase gumová nástraha na větší pstruhy, okouny, candáty a štiky. Dnes však nebudeme ani vařit, ani rybařit – čeká nás oblíbená společenská hra sloužící nejen k protažení celého těla, ale hlavně k pobavení všech zúčastněných.

Kdo spadne, prohraje

Pravidla hry Twister jsou jednoduchá, stačí se držet hesla: „Dělej, co ti řekne rozhodčí, a snaž se nespadnout“. Pokud zazní „levá ruka červená“, najdi si na hracím poli volné červené pole a dej na ně svou ruku. Je dobré být rychlejší než protihráč, protože na každém políčku dané barvy může být jen jedna končetina.  Možná si řeknete: „A to je všechno?“ No, tak úplně ne – existuje celá řada modifikací hry, specifikace pro mimořádné situace či variace pro více osob. Pro počáteční porozumění principům hry však výše uvedená informace stačí.

Ke hraní bezpodmínečně nutně potřebujeme dobrou náladu (kdo by hrál s bručounem), dva hráče a jednoho rozhodčího, herní plán a losovací zařízení.

Jak vyrobit herní plán?

Připravíte si:

  • 4 druhy barev na textil ve spreji, např. červená, modrá, žlutá, zelená
  • vhodný podklad, např. přiměřeně velkou a pevnou látku (dobře poslouží klasické bílé prostěradlo),
  • řezák nebo nůžky, pravítko, kružítko, případně hrnec či poklici o průměru cca 18 cm
  • papírovou krabici (např. od bot nebo z obchodu od ovoce)

Do dna papírové krabice vyříznete/vystřihnete díru o průměru cca 18 cm, popř. dvě vedle sebe, pokud se vejdou.  Na předem připravenou podložku nastříkáte 4 řady barevných kruhů – vždy 6 kruhů v každé řadě. Je na vás, jestli se budete držet rozměrů originální podložky (viz barevné schéma), anebo zda kruhy rozmístíte „baj voko“. Zejména u odrostlejších dětí či dospělých je dobré rozteče zvětšit. Důležité je, aby políčka byla snadno dosažitelná i pro hráče menšího vzrůstu.

Pokud je pěkné počasí, můžete se pustit do výroby venkovního hřiště. Stačí mít kousek plochy s posekaným trávníkem a místo barev ve spreji určených na textil zvolit ty, které se dají vodou smýt. Ideální jsou takzvané ruční značkovače, kterými se označují např. venkovní kurty apod. Odměnou vám bude stabilní hřiště, které se nikde nekrčí a nemuchlá.

Do výroby venkovního hřiště můžete zapojit i své děti. Když jim vyměříte, kam přesně mají umístit šablonu, budou sprejem stříkat o sto šest a ještě se možná poperou o to, kdo jakou barvou. Je opravdu lepší vyříznout díry do krabice a nejen na arch kartonu, protože stěny krabice vás i vaše ratolesti ochrání před případnými úniky barvy do stran.

Jak na losovací zařízení?

V originálním balení hry je k určení dalšího tahu využito hracích hodin. Přiznám se, že – řečeno mírnou parafrází klasika – tento způsob losování zdá se mi poněkud nešťastným. Hrací hodiny zaberou zbytečně mnoho místa, jejich výroba je o poznání složitější než výroba alternativních způsobů losování a nezohledňují nové úkoly typu „vzduch“ (ruce nebo nohy do vzduchu) či „hráčova volba“ (hráč rozhodne o dalším pohybu). Jaké tedy máme další možnosti?

Žádné losovací zařízení

Tahle varianta je pochopitelně nejjednodušší na výrobu i na hru – nemusíme vyrábět vůbec nic, dokonce ani nepotřebujeme rozhodčího, který by určoval další tah.  Jeden z hráčů určí končetinu, se kterou musí být pohnuto, a druhý hráč určí barvu kruhu. V rámci zachování spravedlivosti se hráči v určování končetiny a barvy střídají.

Tento způsob hry má své výhody i nevýhody. Umožňuje dobré taktizování (volíte tak, aby daná kombinace byla co nejvýhodnější pro vás a co nejhůř realizovatelná pro protihráče), nicméně pro menší děti není vhodný – takový šestiletý špunt má co dělat, aby dal ruce či nohy tam, kam má, a nejspíš nezvládne ještě dumat nad tím, co by bylo dobré zvolit jako následující tah.

Losovací kostky

Potřebujete dva dřevěné hranolky, se kterými se bude dobře házet. (Matematik by ještě dodal, že uvedené hranolky mají být pravidelné čtyřboké a pokud možno dobře vyvážené, aby házení bylo spravedlivé.) Na stěny prvního hranolku napíšeme barvy (v originále tedy červená, zelená, modrá, žlutá), na stěny druhého hranolu končetiny (levá ruka, pravá ruka, levá noha, pravá noha). Pak už jen stačí hodit dvojici kostek na zem a přečíst, co padlo.

Bohužel ani tento způsob losování vám neumožní obohatit hru o úkoly typu „libovolná ruka červená“ či „pravá noha ve vzduchu“. Kostky jsou však dobře skladné a oproti kartičkám i značně trvanlivé.

Losovací kartičky

Z mého pohledu nejjednodušší losovací zařízení, jejichž výrobu hravě zvládnou i děti. V základní verzi potřebujeme 4 kartičky dané barvy s nápisy LN (levá noha), PN (pravá noha), LR (levá ruka), PR (pravá ruka) – dohromady tedy 16 kartiček, velikost 5×5 cm naprosto stačí. Nechám na vás, jestli zvolíte barevné papíry (pak v rámci trvanlivosti doporučuji minimálně podlepit, lépe zalaminovat) nebo bílý tvrdý papír a barevné fixy. Uvedenou sadu můžete rozšířit ještě o další vychytávky:

  • zkratky psané na bílém papíře (popř. neutrální barvou, např. černou), které symbolizují umístění dané končetiny do vzduchu.
  • samotné barevné písmeno R či N značící umístění libovolné ruky či nohy na danou barvu
  • písmenka napsaná čtyřbarevně, která značí umístění dané končetiny na libovolnou barvu

Rozhodčí bude losovat a na základě vytažené kartičky zahlásí příslušný pokyn, například „pravá noha červená“.

Pokud chcete, aby kartičky zvládly číst i malé děti, které můžou mít s písmenky ještě trochu potíže, můžete vytisknout předem připravené kartičky, na nichž jsou jednotlivé končetiny vyobrazeny.

Kartičky jsou ke stažení ve formátu PDF na stránkách http://hrat-twister.jdem.cz Na téže stránce najdete i odkaz na video a podrobné znění pravidel včetně těch alternativních (hra pro tři či čtyři hráče, turnaj každý s každým, hra na velkém hracím poli).

Fotografie – archiv Natalie Paramento