Z Prahy do Jeruzaléma – příběh české ženy a matky

Monika Jaké změny jsi zaznamenala ve svém každodenním životě po přestěhování z Česka do Izraele? Jako matka malého dítěte jsem měla pocit, že v Izraeli je během normálního života daleko větší stres. Alespoň podle toho, kde tady člověk bydlí. Já jsem dříve bydlela v Praze a všechno jsem měla kousek, s holkou do školky, kroužky blízko, vše v dosahu. Tady musím děti všude dovážet, místo abych…

Správně vidíme jen srdcem

Lenka Holcová Sedíme v suterénní místnosti. Je krátce před Vánocemi. Venku je sychravo, chladno a nevlídno. Takový ten čas, kdy má člověk chuť za sebou zavřít dveře, vzít si teplé papuče a sednout si ke krbu s šálkem horkého čaje. Nebo si číst knížku a těšit se na nejkrásnější čas v roce. Tady se ale předvánoční pohoda nekoná! Přemýšlím, že když jsem tu byla naposledy, bylo na stěnách…

Rozhovor s Lucií Římanovou

Ptala se Jolana Kaletová V minulých číslech jsme uveřejnili upoutávku na knihy pro děti Čtení pro Árona a Čtení pro Nátana. Dnes vás v rozhovoru seznámíme s jejich autorkou, ženou mnoha povolání. Lucie Římanová, energická, usměvavá žena nám dovolila nahlédnout do svého života. Pojďme tedy dál … Lucko, jaké jsou tvoje současné životní role, kdo jsi? Jsem manželka☺, matka, pořád jsem dcera svých rodičů, jsem učitelka, někdy se…

European camps na Ukrajině

Tomáš Jeřábek Hned na úvod bych rád napsal, že se necítím být odborníkem na ukrajinskou problematiku, a celý článek proto spíše berte jako soubor osobních zážitků a subjektivních pocitů. Letos jsme spolu s některými dalšími mládežníky měli tu čest stát se součástí European camps na Ukrajině. Když jsem na jaře obdržel nabídku, zda bychom nechtěli pomoci jednomu ze sborů ve Lvově uspořádat camp pro mládež,…

Dočasné pěstounství

Petr a Jitka Plaňanští Ptala se Milena Krumphanzlová Dočasné pěstounství se již dostalo do povědomí široké veřejnosti jako alternativa ústavní péče. Přesto si jen málokdo dovede představit, co všechno obnáší, jaké přináší radosti, ale i strasti. Vy jste se stali dočasnými pěstouny až ve zralém věku poté, co jste již měli zkušenost s výchovou vlastních dětí. Jmenujeme se Petr a Jitka Plaňanští. Svatbu jsme měli v roce…

Vykračovat si po hladině jako Petr

 Kateřina Šťastná  Zítra ráno mám s dětmi vyrážet na jednu křesťanskou akci. Dcery se na to celé prázdniny těší. Bude tam program i pro ně, najdou si nové kamarády. Bude to pod stan, který jsme pro tuto příležitost koupily. Přemýšlíme, co všechno musíme mít s sebou, nakolik si tam i něco uvaříme… To by je prý moc bavilo. Samozřejmě mám i trochu obavy. Sama s dvěma dětmi pod…

Hospodin dal, Hospodin vzal

Pavlína Vytvořili jsme si režim, který nám vyhovoval. Bydlíme v domku se zahradou, kolem jsou lesy. Procházky našimi známými stezkami byl takový rituál téměř za každého počasí. Někdy se přidal i syn, ale ne moc často. Trochu mě to mrzelo, ale co se dá dělat. Se sestrami ho to nebaví. On už je přece velký kluk. Stále jsme si zpívaly. Holky to milovaly, uměly hodně…

Být blíž – rozhovor nejen o nové knize

Hany Pinknerové se ptala Milena Krumphanzlová Na první pohled se tato nová liší od mých předchozích svou tloušťkou, tedy počtem stran. Má jich 415 a oproti mým obvyklým plus mínus padesáti fejetonům jich přináší tři sta šedesát šest. Taky je na první pohled krásná. Ne že by mé ostatní knihy nebyly hezké, ale tato je mimořádná. Vydavatel jí věnoval výjimečnou péči, je bohatě ilustrovaná, má…

ZAMPERINI: Co je snadnější, omluvit se, nebo odpustit?

Tomáš Jeřábek Louis Zamperini, velmi nadějný předválečný atlet, byl jedním z těch, komu druhá světová válka vzala nadějně se rozvíjející sportovní kariéru. Jeho příběh mě zaujal po zhlédnutí filmu Nezlomný, který osobně vřele doporučuji. Pokud bych chtěl ukázat na člověka, který se nevzdal ani v situaci, kdy se všechno pokazilo, byl by Louis Zamperini rozhodně jedním z prvních, koho si v této souvislosti vybavím. Louis se do povědomí širší…

Nabídni Bohu svůj čas. O službě na LDN.

Ptala je Milena Krumphanzlová O službě lidem na oddělení dlouhodobě nemocných jsme hovořili s dobrovolnicí Mílou Šťastnou. 1/ Co bylo na počátku tvého rozhodnutí navštěvovat pacienty na LDN? Třicet pět let jsem pracovala jako zdravotní sestra u praktického lékaře. S nemocnými a často právě se staršími pacienty jsem se denně setkávala. Když jsem odešla do důchodu, potřebovala jsem si na čas odpočinout. Po nějaké době jsem ale…