Ohlížet se na cestu po poušti?

Luba Šťastná Když začínám psát tento úvodník, mám problém, jaký použít čas. Nevím, jestli mám napsat „máme za sebou dobu koronavirovou“, nebo zda v době, až toto číslo vyjde, bude doba nebezpečí, karantén, zákazů a omezení už za námi. Ať už to bude jakkoliv, je jasné, že jsme prožili dobu, která byla jiná. V tomto čísle se za touto dobou ohlédneme. A má vůbec smysl se ohlížet?…

Krokusy, které nesou zaslíbení

Luba Šťastná Když píši tento úvodník, je polovina února. Správně by měla být zima v plném proudu. Měl by fičet vítr po zasněžených stráních a my škrábat námrazu z oken aut. Letos to tak ale vůbec nevypadá. Venku kvetou kočičky, sněženky, rozkvetla i první prvosenka. V zahrádce za mými okny je fialovo od prvních krokusů. Jsou to jednoduché krokusy, které se zdaleka nemohou rovnat těm velkým, barevným, plnokvětým…

Tak takhle jsem si to ANI nepředstavoval – úvodník

Luba Šťastná Mám před sebou v tištěné podobě minulé číslo Tabity. Tisknu ho vždy do naší sborové knihovny, aby si ho mohli půjčit ti, kdo čtou neradi z monitorů. Vypadá pěkně a mne napadá: Dobré, tak takhle jsem si to ani nepředstavovala. Možná si vzpomenete, že v tom podzimním čísle je stejnojmenný článek: „Tak takhle jsme si to nepředstavovali“. Je o tom, jak se vyrovnat s tím, že mnohé…

Hra na radost (úvodník)

Luba Šťastná V minulém čísle jsme vybídli čtenáře, aby nám napsali, jestli se cítí spíše chudí nebo spíše bohatí. Pravda, mnoho odpovědí jsme nedostali, ale v těch, které přišly, se často opakovala vděčnost. Letošní léto jsem prožila opravdu jinak, než jsem čekala (můj příběh najdete pod titulkem „Tak takto jsem si to opravdu nepředstavovala“). Nemoc mě zastavila natolik, že sešlo ze všech mých plánů. Právě ve chvíli,…

Lež? Lež!

Úvodník Luba Šťastná Byl první máj roku 1968. Prvomájový průvod, kterému jsme se předchozí roky snažili všemožně vyhnout, byl najednou něčím úplně jiným. Oblékla jsem si khaki košili a na krk pověsila hnědý skautský šátek. Byl po tátovi, sahal mi až pod pás a spolu s koženým turbánkem světu zvěstoval, že já jsem skautka. S ohromnou hrdostí jsem vyrazila do průvodu. Tenkrát byla v ulicích snad celá Praha,…

Dar nebo věc

Luba Šťastná Snad každá rodina má své ustálené zvyky. Nemyslím tím tradice, které se musí dodržovat stůj co stůj, protože tak se to přece dělá. Myslím určité ustálené zvyklosti, které v rodině mnohdy samovolně vznikly a jejichž dodržování nám mimo jiné dává i určitou jistotu pospolitosti. Většinou se mi takové rodinné zvyky vybaví, když si vzpomenu na Vánoce svého dětství. Například na dárky jsme dávali jmenovky…

Můžu nebo musím?

Luba Šťastná Po dlouhé sadě slunečních dní dnes konečně pršelo. (Pro vysvětlení: píši tento úvodník koncem srpna.) Nejenže pršelo, ale byla zima a nevlídno, a tak mě to po dlouhé době netáhlo ven. Tím jsem najednou měla čas víc uklidit. S hadrem jsem probíhala byt a k mému překvapení jsem zjistila, že mě to těší. Teda, že mě bude někdy bavit uklízení, jsem nečekala. Ale opravdu jsem…

Potřebuji se držet (úvodník)

Luba Šťastná Myslím, že se nijak zvlášť nebojím výšek nebo složitějších cest. Nedělaly mi problémy řetězy v Tatrách ani v Roháčích, celkem pohodlně jsem zvládala cesty ve Slovenském ráji. Mám ale jednu potřebu, musím se něčeho držet. Jakmile nemám možnost se někde chytit, nastává problém. Jakékoliv ujišťování, že ta kláda je dost silná, že je v podstatě jako dálnice, tak ať ten potok klidně přejdu, se u mne…

Jen ať je to krátké!

Luba Šťastná Mám před sebou nové číslo Tabity a uvědomuji si, že je tam tentokrát víc článků, které jsou rozsáhlejší. I když často opakujeme autorům příspěvků „nepiš to dlouhé“, i když se snažíme články nějakým způsobem redakčně upravit, někdy to prostě nejde. Nelze, aby se do krátkého textu vměstnalo všechno sdělení, pocity a okolnosti zarámované do určitého času a prostředí. Často nejde vypsat svědectví a přitom…

Úvodník

Luba Šťastná Světýlka, lesk ozdob, vůně, svíčky, melodie… to jsou vše atributy blížících se svátků. Obklopují nás ze všech stran. A k tomu naše (nebo nám importované) představy co a jak by mělo být. Starosti, stres, únava…  Stoupající nervozita mnohdy způsobí, že v nás takzvaně „bouchnou saze“ a rozhodneme se: Jakékoliv slavení je špatné. Ale je to tak? Samozřejmě záleží na tom, co, s kým a jak…